Facelift přinesl Versu ostřejší rysy a lepší jízdní vlastnosti. Zbytek se naštěstí nezměnil, nadále zůstává tím nejlepším rodinným sluhou.

Před pár měsíci jsem se potkal s jedním známým. Je to rodinně založený pán a přestože se o auta zajímá, většinou se omezuje na zkoumání jejich praktické využitelnosti. Nebylo tedy až tak překvapující, že mi při diskuzi o nových autech vyčetl přílišnou orientaci na tzv. řidičská auta. To jsou ty vaše koně, brzdy a taková a maková náprava, samý sedan, hatchback, kupé, ale abyste vyzkoušeli auto, kam se dozadu vedle sebe vejdou tři dětské sedačky, to ne, prohlásil. Bránil jsem se odkazem na test Dacie Lodgy a také tím, že v dnešní době už není zrovna obvyklé potkat větší než čtyřčlennou rodinu, ale nakonec jsem musel uznat, že ještě existují páry, které si vzaly za své zapracovat na početnosti českého národa.

Snad ho tedy uspokojí následující test omlazeného Versa, o kterém mohu předem prozradit, že pro tři dětské sedačky na druhé řadě sedadel má místa dostatek. Toto kompaktní MPV je stálicí českého trhu a je až překvapující, jak jsou mu jeho majitelé věrní. Osobně znám dva z nich, kteří sedlají už druhý exemplář (Corolly) Verso a po prozkoumání aktuálního modelu se chystají na nákup třetího. Podobně se vyjadřují i prodejci. Nová Versa si opakovaně kupují titíž majitelé.

Je tedy otázkou, co stojí za těmito opakovanými návraty? Málokdo asi bude podezřívat design, Verso i jeho předchůdce Corolla Verso nebyly zrovna vozy chytající kolemjdoucí za oči. To snad až současná, inovovaná verze, ale k tomu se dostaneme později. Ani technicky to nebyly a stále nejsou nějak vytříbené vozy, přesně v souladu s firemní strategií spoléhají na osvědčenou klasiku. Tak kde je ten důvod?

Nový vzhled přinesl atraktivitu

Vzhledová uniformita napříč modelovými řadami je v automobilovém průmyslu zcela obvyklou věcí. U některých značek je vystoupení z řady téměř nepředstavitelné a u jiných to došlo až tak daleko, že je k odlišení konkrétních modelů potřeba speciální návod. Ani Toyota se jí nevyhnula, omezila se ale jen na zachování vzájemné podobnosti. Bohužel, v jejím případě to bylo spíše na škodu. Až v poslední době u ní dochází ke změnám k lepšímu. První vlaštovkou byl model GT-86, který následovala celkem pohledná druhá generace Aurisu. Ta svým vzhledem získala kladné reakce a tak není překvapením, že na ni facelift Versa navázal.

V původní podobě mělo Verso boubelatou tvář, která odkazovala na svého předchůdce, třetí generaci Corolly Verso. Aplikací hranatější přídě ve stylu Aurisu kompaktní MPV získalo daleko ostřejší rysy, které z šedé myši udělaly docela zajímavé auto. Nové jsou protažené světlomety, maska chladiče i nárazník, který ozvláštňují chromované lišty. Jednu takovou najdeme i v masce a navazujících okrasných prvcích zakomponovaných do světlometů. Jen boule nad znakem je jistou připomínkou toho, že současné Verso úplně nezapomnělo na třetí generaci zvětšené Corolly, která byla jedním z nejúspěšnějších kompaktních MPV na evropském trhu.

Již od dob druhé generace Corolly Verso patří mezi její poznávací znamení trojúhelníkovité okno za druhým párem dveří. I to současné mu zůstalo věrné a doplňuje ho prolisem, který nejdříve od spodního okraje předních dveří pozvolně stoupá aby si to před zadními koly prudce namířil vzhůru ke střeše, kde na něj navazuje minispoiler na jejím konci. Páté dveře spolu se zadními svítilnami zůstaly nezměněny, nový je ale nárazník, kde přibyly dva prolisy v rozích a něco jako náznak spoileru. Jde o menší změnu než na opačném konci auta, přesto výrazně vylepšuje celkový dojem. Verso se faceliftem dokázalo lehce odpoutat od své minulosti a k funkčnosti přidalo i jistou eleganci.

S plastem na věčné časy

Pokud si někde Verso zachovalo tvář, pak je to interiér. Plasty sice změkly a zčernaly a sem tam přibyla okrasná lišta, architektura zůstala, chce se říci bohužel, úplně stejná. Proč bohužel? Ona totiž je typicky „toyotí”. Jeden pohled dá za tucty slov, sami se podívejte na ten lán černého plastu, který má posádka před sebou.

Narušuje ho jen uprostřed umístěná kaplička s přístroji. Můžete namítnout, že něco podobného lze nalézt také u francouzských MPV, jenže tam jsou součástí palubní desky dvě velké přihrádky. Verso zůstalo na půli cesty, okopírovalo od nich tvar palubky s budíky uprostřed, ale na úložné prostory už nedošlo. S těmi je auto celkově na štíru. Před spolujezdcem sice jsou dvě schránky, tím možnosti pro uložení drobností v podstatě končí. Něco se dá umístit do dveří, zbytek pak… vlastně už není kam. Mobil se snad ještě vejde do úzké kapsy na straně středové konzole, doklady už musíte nechat v kapse. Nebo je odložit pod loketní opěrku, jenže i zde poněkud narazíte.

Najdete tam docela variabilní prostor, do kterého se v případě potřeby vejdou i dvě velké PET lahve, ale na rovinu, kolik se najde těch, kdo je tam budou vozit? Pokud rezignujete na lahve, můžete vyjmout dělicí příčku a používat přihrádku v podobě připomínající hlubinný důl. Nebo tu jámu můžete příčkou zakrýt a získat prostor na doklady, ale už ne na nic, co rádo klouže po tvrdém plastu. V tomto Verso za konkurencí zaostává.

Vrátím se ještě k designu. Rozsáhlé plastové plochy doplňuje u japonských návrhářů oblíbený stříbřitý plast, ze kterého je vyroben okraj středu volantu, lem středové konzole, výdechů vzduchu a několik ozdobných lišt na dveřích. Je to celé jedna velká nuda. Na druhou stranu je vše hezky po ruce a nikde nenajdete žádnou kudrlinku, které jsou v dnešních interiérech tak obvyklé. Za volantem se ve Versu sedí vysoko a docela vzpřímeně. Sedadla jsou laděna na měkčí notu, ale na pohodlí si asi bude stěžovat málokdo. Jen volant kdyby šel vysunout o kousek více.

Místo pro tři s omezením

V některých autech, která jsou nazývána rodinnými, hraje druhá řada sedadel spíše druhé housle. V případě MPV je to naopak, spolu se zavazdelníkem hrají naopak prim. Že by to tak mělo být ostatně naznačuje i otázka pána zmíněného v úvodu. Neptal se na motor či podvozek, zajímalo ho, jestli lze dozadu umístit tři dětské sedačky. Ano, v případě Versa tomu tak opravdu je. Druhou řadu tvoří tři samostatně posuvná a nastavitelná sedadla o stejné šíři. Jak uvidíte z fotografií, možnosti dostupných variací je opravdu mnoho. Nezkoušel jsem je najít všechny, podle Toyoty by jich mělo být až 32. Až potud je vše v pořádku, pro pohodlné cestování vzadu ale existuje jistý limit.

Verso je sice MPV, ale stále se jedná o kompaktní vůz. Na šířku měří 1 790 mm (pro srovnání, např. Renault Espace o 10 cm více), což má vliv na místo dostupné na ve druhé řadě sedadel. Můžete být dlouzí jak nitěnky, v tom problém není, nesmíte ale překročit určitou šířku pozadí a ramen. Pak už vás, přestože sedadla nejsou nijak výrazně vytvarována, začnou opěrné polštáře tlačit do zad a stehen. Na krajních sedadlech pasažéry navíc omezují dveře. Nedovedu si představit, že bych se svými 80 kily pohodlně zvládl delší cestování s jedním, natož tak se dvěma stejně rostlými spolucestujícími. Na druhou stranu, seženete-li tři dospělé dívky 90-60-90, věřím, že jim vzadu bude pohodlně. Pokud si zrovna nebudou stěžovat ne nízko položené sedáky.

To je totiž další z omezujících faktorů. Na nohy je místa dost, dlouhonohá stvoření ale budou mít kolena pod bradou. Před krajními sedadly místo prostoru pro nohy zabírají poněkud obtížně využitelné schránky, což považuji za další důkaz záměrů tvůrce. Verso dle mého soudu bylo primárně navrženo pro rodinu s více dětmi.

Velká rodina potřebuje i velký prostor pro zavazadla. Jeho základní objem je u Versa 484 litrů. Toto číslo lze upravovat směrem vzhůru i dolů posunem sedadel, přenastavením variabilní podlahy kufru či využitím dalších přihrádek po stranách. A kdyby ani to nestačilo, zadní sedadla lze individuálně sklápět, čímž postupně vzniká rovná plocha o délce až 1575 mm a šířce 1430 mm.

Nemoderně úsporný motor

Nedá se říci, že by atmosférická benzínová osmnáctistovka byla zrovna běžným pohonem pro tuto kategorii aut. Daleko obvyklejší jsou diesely různých objemů a nejinak tomu bylo v minulosti u Versa. Dříve bývalo téměř pravidlem, že pokud jste ho někde potkali, klapal mu pod kapotou právě nafťák. Zvláště 2,2 D-CAT patřil mezi oblíbené a existoval k tomu dobrý důvod. Ve své první inkarnaci, která poháněla druhou generaci Corolly, uměl být pružný a úsporný. S modernizací ale tyto vlastnosti ztratil, použitelné otáčkové pásmo se velmi zúžilo a současně vzrostla i průměrná spotřeba. Možná se také mění preference zákazníků, ale i podle prodejců se stává čím dál tím častěji, že nově objednávaná Versa mají pod kapotou právě testovanou jednotku.

První dojem z motoru nevyvolává zrovna nadšení. Jeho reakce na přidání plynu jsou docela mdlé a ochota zrychlovat z nízkých otáček skoro neexistuje. Pokud je řidič zvyklý na silné spodky dnešních turbobenzínů či dokonce kopance turbodieselů, bude jen rozpačitě krčit rameny. A zvyk brzy řadit nahoru to činí ještě horší. V takovém případě lze velmi snadno dojít ke špatnému závěru a motor odsoudit. On ale vyžaduje poněkud nemoderní zacházení. V případě potřeby zrychlení je nutno pořádně prošlápnout a následně podržet pedál plynu. Pod třemi tisíci otáčkami motor jezdit umí, ale zrychlovat ne. Jakmile ručička otáčkoměru tuto hranici překročí a začne se blížit k maximu točivého momentu 180 Nm ve 4 000 ot./min, dostaví se i očekávaná změna rychlosti.

Tabulka otáček motoru při vybraných rychlostech

Tabulka maximálních rychlostí na jednotlivé převodové stupně

Zatím to pro pohonnou soustavu nevyznívalo úplně nejlépe, Verso 1,8i není to zrovna trhač asfaltu a pokud se má trochu pohnout, musí se koním nad hlavami zapráskat bičem. Jejím trumfem je ale něco, co bude zájemce o MPV zajímat více než sprinty mezi semafory. Odměnou za poněkud letargické chování motoru je jeho spotřeba. Na běžných silnicích lze při jen troše snahy a předvídání jezdit do 6 l/100 km, minimální dosažená spotřeba dokonce byla jen 5,3 l, a ani vyšší využití výkonu neznamená vír v nádrži. Rychlá rodinná jízda v oblasti dvoubodového pásma se vleze mezi 7 a 8 litrů a na překonání 10 litrového hranice už řidič musí zapomenout, že sedí za volantem kompaktního MPV. Také na dálnici zůstává spotřeba v přijatelných mezích. V pondělním ranním provozu jsem cestu Olomouc – Praha zvládl s průměrem 120 km/h a osmilitrovou spotřebou.

Asi už chápu, proč zákazníci volí právě tento motor. S ohledem na velikost jsou to velmi příznivá čísla a vezme-li se do úvahy, že u něj nehrozí problémy s turbem či vstřiky poškozenými nekvalitní naftou, kupovat diesel se ryze ekonomicky jen těžko vyplatí.

Opravdu pohodlné cestování

Verso vždy hrálo na pohodlí a nějaké velké jízdní výkony mu moc neříkaly. Jeho charakteristickým znakem byla houpavá jízda plná náklonů. S faceliftem přišla drobná změna, podvozek poněkud přitvrdil. Ne, nebojte se, s agresivnější přídí nepřišlo jiné zaměření, Verso je nadále měkké, jen je poněkud jistější v kramflecích. Stále je jeho hlavním smyslem přepravit posádku v co největší pohodě a nebojím se říci, že to je v tomto ohledu za posledních pár let jedno z nejlepších aut, se kterými jsem jel. K vysoké kvalitě jízdy po českých cestách přispívá i velmi dobré odhlučnění podvozku. Mnoho výmolů či hrbolů dokáže Verso spolknout a posádka se o nich ani nedozví. Bohužel, tato jistota má své meze, v Japonsku ale asi nečekali, že by se u nás na cestách mohly běžně vyskytovat díry, které v zemi daleko na východě potkáte jen po pořádném zemětřesení. Při jejich přejetí se nejdříve ozve silná tupá rána a auto celé nadskočí.

Už jsem naznačil, že Verso není drtič zatáček. Poměrně brzo narazí na svůj limit, na kterém se polehounku začne v nedotáčivém smyku hrnout ven ze zatáčky. Na druhou stranu, jako u všech aut s měkkým podvozkem, děje se tak velmi postupně a čitelně a záludnost je přesně to slovo, které vůbec nemá ve slovníku. Zažil jsem za jeho volantem jednu z posledních kalamit zimy, tu, jež ochromila velkou část Moravy. Na cestách i na dálnici byla vysoká vrstva mokrého sněhu, na které auta obvykle mívají tendenci dělat vše možné, jen ne držet se vytčeného směru. Verso nebylo výjimkou, přesto mi nedělalo potíže v relativní pohodě pokračovat v cestě. Ani jednou mi za celou cestu nepřipravilo žádnou nepříjemnost. Ani na dálnici při přejíždění nahrnutého sněhu mezi pruhy, ani při prohrabávání se neodhrnutým sněhem na silnicích, po kterých jsem objížděl úsek se vzpříčeným kamiónem, auto neprojevilo snahu prosadit svou hlavu a vydat se mimo vozovku.

V souladu s pohodovým a čitelným jízdním projevem je i naladění ovládacích prvků. Řízení je sice úplně němé a spíše pomalejší, ale docela přesné. Spojka je lehká a čitelná a ani k řazení nelze mít připomínek. Na druhou stranu, mdlé reakce motoru na sešlápnutí či uvolněné plynu už jsem zmiňoval a také brzdám by neškodilo jisté posílení. Ze všeho prostě vyznívá jednoznačná snaha maximálně usnadnit řidiči život a nechtít po něm nic více, než je potřeba k přesunu z bodu A do bodu B. Jedinou větší kaňkou na kráse tak zůstává aerodynamický hluk. Za situace, kdy motor téměř není slyšet a do kabiny ani nijak výrazně neproniká valivý hluk od pneumatik, je škoda, že už od nějakých 100 km/h do kabiny proniká svistot od A sloupků. Není to nic tragického, při delší jízdě na dálnici to ale může být docela únavné.

Jako správný komorník

Říká se, že dobrý komorník je neviditelný až do chvíle, než ho jeho pán potřebuje – v tu chvíli ale nastoupí na scénu a zařídí vše, co je potřeba. Přesně tímto způsobem na mě Verso celou dobu působilo. Přirozeně plnilo všechny přepravní úkoly běžných dní a současně nechávalo spát všechny řidičské pudy. Po dojetí do cíle jsem za sebou jen zavřel dveře, stiskl knoflík dálkového zamykání a zapomněl, čím jsem to vlastně přijel. Po jízdě v mnoha jiných autech mi v hlavě zůstávají nějaké dojmy, z Versa jsem vystupoval s čistou hlavou. Můžete to nazvat sterilností a asi budete mít pravdu, ale je potřeba si uvědomit, co je vlastně hlavním účelem kompaktního MPV.

Asi těžko někoho napadnou výlety na okruhy či zdolávání Alpských sedel. Přesně naopak, kompaktní MPV vzniklo pro to, aby se do něj naskládala celá rodina i se všemi nezbytnostmi, které v konečném důsledku představují půlku domácnosti, a to ji následně odvezlo do cíle tohoto malého stěhování národů. Nebo se do něj nemusí skládat celá rodina, stačí složit sedadla, naházet dovnitř kola a vyrazit na start nějaké pěkné cyklotrasy. Tuto definici Verso plně naplňuje. Nesnaží se být luxusním, sportovním, terénním či bůhví jakým vozem, chce dělat jen to, pro co bylo určeno a chce to dělat dobře.

S tím souvisí fakt, že Verso jednoznačně není určeno pro nadšence do řízení. To ale v případě takového auta nelze považovat za problém. Cílem cesty není cesta samotná, ta je jen nutné zlo, které je potřeba překonat v co možná největší pohodě, cílem cesty je samotný cíl. To je současně odpověď na otázku, kterou jsem si položil v úvodu. Už chápu, proč se k tomuto modelu jeho majitelé vracejí. Pokud opravdu chtějí Dopravní prostředek s velkým D, nemusí dělat kompromisy a stačí jim jen pokračovat v nastoupené cestě.

Proč ho chtít?

Je to univerzální auto, které dokáže zapůsobit hlavně velmi dobrou variabilitou interiéru. S ohledem na zaměření vozu potěší i kvalitně odstíněným podvozkem, dobrým argumentem pro koupit je také dostupný a přitom úsporný benzinový motor.

Proč ho nechtít?

Zájemce o superpratické auto by mohl zklamat nedostatek odkládacích prostor, potíží může být pro část klientely i omezený prostor na šířku na zadních sedadlech. Interiér neosloví ani fádním designem a při rychlejším cestování může být protivný vyšší aerodynamický hluk.

Cena

Základní cena vozu (Verso 1,6 Valvematic Power): 399 900 Kč
Základní cena vozu s testovanou motorizací (Verso 1,8 Valvematic Active): 439 900 KčCena testovaného provedení (Verso 1,8 Valvematic Active + Super paket + příplatková výbava): 494 300 Kč

Technické údaje

Motor

Zážehový, atmosféricky plněný řadový čtyřválec uložený vpředu napříč před přední nápravou
Objem: 1 798 ccm
Největší výkon: 108 kW (147 k) při 6 400 ot./min
Největší točivý moment: 180 Nm při 4 000 ot./min
Palivo: Natural 95
Přenos výkonu: šestistupňová manuální převodovka, pohon předních kol

Provozní vlastnosti

Max. rychlost: 190 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 10,4 s
Spotřeba paliva (l/100 km):
Město: 8,7 l
Mimo město: 5,7 l
Kombinovaná: 6,8 l
Objem palivové nádrže: 60 l

Rozměry a hmotnosti

Délka: 4 460 mm
Šířka: 1 790 mm
Výška: 1 620 mm
Rozvor náprav: 2 780 mm
Pohotovostní hmotnost DIN/EU: 1 470/1 545 kg
Užitečná hmotnost: 580 kg

Vnitřní rozměry

Základní objem zavazadlového prostoru: 484 l
Maximální objem zavazadlového prostoru: 1 696 l

zdroj:autoforum.cz